Duch Olympiády se velmi zlobí

Ve Vancouveru není sníh, zabil se gruzínský sáňkař, závada poznamenala zapalování ohně. Olympiáda se zlobí. MOV z ní dělá prodejnou děvku, kterou jednou bez rozpaků prodá do rudého čínského bordelu a podruhé z ní chce mít bílou pannu. To prostě nejde a jak vidno, Olympiáda má prostředky, jak svou nelibost vyjádřit.

Olympiáda je bytost, není sice z masa a kostí, ale má svůj charakter, v nějakém duchu byla stvořena a má určité ideály. To všechno jsou reálné energie, se kterými se musí počítat, když se s Olympiádou nakládá. Olympiáda byla stvořena v duchu svobody, přátelství a lidskosti a jako jejich oslava. A to všechno MOV poplival a pošlapal, když jí půjčil vilným čínským starcům, aby si na ní ukájeli své velmocenské choutky a ukazovali svaly či zuby.

Čínská olympiáda byla o moci diktátorů, o manipulaci s masami, o ideji, že za peníze se dá koupit všechno, že všechno funguje na povel. Naprostý opak původního záměru. Přežili jsme to, ale Olympiádu a jejího ducha to poznamenalo, ne že ne. Umím se do jejích pocitů vžít, cítí se zrazená a pošpiněná, protože ti, na jejichž vůli je závislá, pánové z MOV, jejího ducha vůbec nevnímají a nectí. Dokonce snad žijí v představě, že nic takového jako „duch Olympiády“ neexistuje, že je to  jen nějaká komerční akce, kterou při dostatečném množství peněz prostě uspořádá kdokoliv.

Ducha Olympiády stvořili lidí a dali jí do vínku to nejlepší ze sebe, generace za generací jí dělali s láskou a nadšením a s minimem peněz, protože o nich to opravdu není. Dělali to proto, že olympijské myšlenky lidi opravdu spojují, dávají nám pocítit, že jsme jediné lidstvo na jedné malé planetě, že náš život je radostnější, když probíhá v míru a přátelství, když se setkáváme a spolupracujeme, a když tohle vše probíhá ve svobodě a demokracii.

Možná že Číňani měli dost peněz na uspořádání nejgigantičtějších her historie, přesto to byly nejhorší hry od těch berlínských v roce 1936, právě proto, že tam byly pošlapány veškeré ideály, byly překrouceny a zneužity, jak v nejhrubší politické pornografii.

Kanadští organizátoři dělají všechno proto, aby Olympiádu rehabilitovali a uzdravili. Obdivuji svobodné a spontánní nadšení lidí, kteří Olympiádou skutečně žijí a dávají ji svůj čas a pozornost, protože to je ten správný lék. Jsem hluboce přesvědčen, že nemáme zapotřebí půjčovat naší dceru do nesvobodných zemí, kde z ní udělají akorát otrokyni s náhubkem, i když třeba zlatým. Jsem raději pro menší a skromnější hry, které se nesou v duchu svobody, než pro nejgrandióznější hry založené na práci otroků.

Proto mě fakt zlobí skutečnost, že v roce 2014 ta krásná Olympiáda skončí v ruském sadomasochistickém salónu, kde jí hnusně znásilní kremelští carové za peníze ropných a plynařských magnátů a kde bude sloužit jako důkaz toho, kdo je vládcem Kavkazu. Možná že bude i oslavou nějaké vítězné války či zakončené genocidy nějakého národa. Můžeme být dost nepříjemně překvapeni.